Obloha je zatažená a já se bojím, že začne pršet. Začalo. Schováváme se v malé cestovní kanceláři, která nám má zprostředkovat výstup na sopku Pacaya (2522 m n. m.) nacházející se poblíž města Antigua v Guatemale. Dorazil mikrobus, ve kterém se již tísní několik cestovatelů. Projíždíme městem, zastavujeme a nabíráme další dobrodruhy. Jízda nám má zabrat něco přes hodinu.

Krkolomná cesta
Přijíždíme ke vstupu do chráněné oblasti okolo sopky. Platíme vstupné a ujímá se nás jeden z průvodců. Jeho příchod je signálem pro mnoho místních chlapců, kteří nám nabízejí na prodej vycházkové hole, koně na svezení, nebo svá záda pro naše batohy. Zdvořile odmítáme. Oni však jdou zkušeně s námi. Po několika minutách příkré chůze si přeci jenom někteří z naší skupiny hole pořizují. Míříme dál. Nejdříve jsem nechtěl platit za průvodce, ale když nyní vidím, jak se pomalu proplétáme mezi poli, podlézáme ostnaté dráty a jdeme po malinkatých pěšinkách džunglí, jsem za našeho „bodyguarda“ vděčný.

Překvapení v mlze

Pomalu se dostáváme do míst, kde je jen štěrk a kamení. Všude se nese dým a hora vypadá naprosto bez života. Opět se rozpršelo. Pláštěnky a deštníky se dnes ještě hodí, a to přesto, že je neskutečné horko. Jdeme stále vzhůru k mlhou zahalenému vrcholu. Čekáme, že se brzy dostaneme ke kráteru a budeme se moci podívat dovnitř. Náš průvodce se však odchyluje na stranu k malému hrbolu. Teplota stoupá. Prší a všude je mnoho páry. Nevidím. Cítím vítr, který nadzvedl mraky mlhy, a já se podívám pod nohy. Vidím praskliny a v nich proudící žhavou lávu. Nevěřím. Skláním se a zjišťuji, že stojím asi na třicet centimetrů tlusté krustě ztuhlé lávy, která ještě před několika dny tekla. S hrůzou v očích hledím na průvodce, ale ten se jen směje a ukazuje nám, abychom pokračovali. Nevěřícně koukám na další vyděšené obličeje, ale přesto jdu.

Lávový pramen

Za chvíli dorazíme k místu, kde láva vyvěrá. Průvodce se usmívá a nabírá lávu na tyč. Někteří lidé si začnou opékat párky a sýry nad trhlinami a fotit se před žhavým magmatem. Připadá mi to neskutečné a šílené. Ptám se průvodce, jestli to je bezpečné. „Si,“ odpoví s úsměvem. Pár minut poté musí hasit kalhoty, jež mu vzplanuly plamenem. Prší, a tak je krusta pevná. Pomalu se vracíme zpět. Naši mladí obchodníci na nás už čekají pod horou a nabízejí, že od nás vycházkové hole odkoupí zpět, avšak za třetinu původní ceny. Učí se rychle. Cestou do Antiguy si stále přemítám, co se stalo. Stáli jsme na lávě činné sopky.

Mizející dobrodružství

Tato zkušenost je naprosto ojedinělá a fantastická. Možná ale jenom díky absenci bezpečnostních pravidel a kontrol. Ve vedlejší Kostarice, která má již rozvinutý turistický průmysl a je zde mnoho expertů na cestování a další „civilizační“ vymoženosti, se dostanete k činné sopce do vzdálenosti tří kilometrů, ani o krok blíž, protože by to mohlo být nebezpečné. V Mexiku se sopka trochu zatřese a vstup k ní je zakázán v několika kilometrovém pásmu. To se sice děje kvůli bezpečnosti turistů, ale dobrodružství tím mizí. Doufám, že guatemalská Pacaya si svoje kouzlo ještě chvíli udrží.

Článek publikován na KALIMERA.cz