Jsou jisté dny, kdy by se rozumný člověk měl starému městu v Jeruzalémě raději vyhnout. Jedním z nich je i Velký pátek, křesťanský svátek připomínající ukřižování pána Ježíše. Tisíce poutníků, s kříži různých velikostí a tvarů, se vydají na svou spirituální cestu po čtrnácti zastaveních ulicemi Jeruzaléma. Představa duchovní hloubky svátku, je však mnohem vzdálenější od reality, než by se dalo čekat.
Publikováno na Hedvábná stezka.
Vlny se převalují po pláži, slunce zapadá, čekám, až mi číšník přinese večeři a vychutnávám si kávu. Sedím v plastové židli na hromadě odpadků, pití nosí muž ve špinavých džínách a o budově, před níž sedím, vedu vnitřní spor, jestli je to skutečná hospoda, nebo už jen její stín. Vítejte v Gaze!
Celý text publikován na iDNES.cz
Je ještě chladno, stojím na střeše budovy Abu Galion v Gaze a pozoruji východ slunce nad tímto bohem zapomenutým místem. Nad hlavou se mi třepotá vlajka OSN, která by měla hotel, kde sídlí i několik mezinárodních organizací, chránit před raketovými útoky. V mém v pokoji signál není, a tak kvůli informacím z Jeruzaléma musím telefonovat ze střechy. Prozatím se tu dá stát, již za chvíli se udělá příšerné horko, ale nyní si ještě mohu vychutnat klidné ráno.
Celý text publikován na serveru Hedvábná stezka.
Hebron leží v oblasti Západního břehu řeky Jordán. Pod palestinskou správou tam na malém prostoru žijí nejen palestinští Arabové, ale i Židé. Město se hlavně kvůli toho stalo jedním z nejvíce výbušných míst v Palestině vůbec.
Pomalu vstupuji do Jeskyně patriarchů v Hebronu na palestinských okupovaných územích. Projdu detektorem kovu, usměji se na izraelského vojáka, který mi úsměv oplatí, a rusky s ním prohodím pár slov. Stahuji si rukávy na podvlékacím triku až k zápěstí, za což si vysloužím pochvalný pohled staré muslimské ženy. Procházím po starobylé dlažbě, rozhlížím se po nástěnných kresbách a vychutnávám vnitřní atmosféru. Klid a mír pro modlitbu, rozjímaní i spojení s bohem.
Text publikován na serveru National Geographic (Česko) a Hedvábná stezka.
V bílém plátně zabalené lidské tělo je zřízenci nakládáno do ambulance. Na krátký okamžik jsem ho spatřil. První obrázek po přechodu hraničního terminálu Erez na severu Gazy mi mnoho odvahy nedodal. Po drobném byrokratickém boji s celními úředníky pokračuji najatým taxíkem hlouběji do blokádou sužovaného území. Pásmo Gazy s jeho hlavním městem Ghazzach mě uvítalo svým typickým zápachem a špínou.
Celý text publikován v lednovém čísle časopisu Koktejl
Ještě není ani konec podzimu a krajinu na Vysočině již zrána pokrývá jinovatka. Lehký ledový nátěr pokrýval vše, od trávy až po vrcholky střech malé vesnice Hájek, odkud jsem dnes časně vyrazil, sledovat již tradiční říjnový výlov rybníka v nedalekém Střížově. Každoročně místní dobrovolní hasiči připravují tuto podzimní sobotní událost pro místní a vlastně i kohokoliv, kdo si chce přijet pro čerstvou rybu. K dostání jsou kapři, štiky i malý okouni či plotice.
Celý text publikován na blog.hedvabnastezka.cz
Vířící pejzy, černé kabáty a klobouky, divoký tanec, hlasitý zpěv a modlitby se mísí s hutným vzduchem prosáklým potem. Stovky převážně chasidských židů tančí svoji „noc ohňů“. Stojím uprostřed hrobky Šimona Bar Jochaje v Galileji v severním Izraeli a pozoruji divoké křepčení kolem sebe. Lag BaOmer je svátkem při němž se sjedou židé z celého světa na posvátnou horu Meron. Zde dlouze oslavují, jak bujarým veselím tak i modlitbami a štědrostí k druhým. Desetitisíce ultra ortodoxních, ortodoxních i sekulárních židů, přijede každoročně na tuto slavnost, letos to bylo skoro půl milionu.
Celý text publikován v listopadovém čísle časopisu Koktejl.
PALESTINA/RAMALLÁH A KALANDIA – Je to již měsíc, kdy se na náměstí v 
Ramalláhu sešlo několik tisíc lidí podpořit Mahmúda Abbáse při jeho projevu v OSN. „Mírová demonstrace a mírová cesta,“ říkali mnozí z nich. Však ve stejné době palestinští mladíci útočili na checpoint Kalandia, „bojovali“ s armádou a „palestinské mírové demonstraci“ tak dali další rozměr. Zde je malé fotoohlédnutí za dny, které přinesly naději pro lidi na okupovaných územích, však obavy a strach pro mnohé obyvatele Svaté země.
Text publikován na blog.respekt.cz
Hledali byste na pomezí izraelsko-palestinských svárů místo, kde vládne klid a mír? Pokud přelezete vyprahlé kopce, objeví se zelená oáza s akvadukty. Tam spokojeně žijí beduíni spolu s pravoslavnými mnichy. Jste vítáni. „Bude to 30 šekelů (přibližně 150 Kč),“ říká si palestinský řidič šerutu o nehoráznou sumu. Z východního Jeruzaléma je to do Jericha zhruba dvacetikilometrová jízda, a částka tak vysoce přesahuje i místní obchodnické manýry. Nerad se cítím jako zlatá kachna, kterou si každý chce oškubat, zvláště když i normální „turistická“ cena je poloviční, a to nemluvím o té pro místní. Chvíli se dohadujeme přímo na náměstí, ale očividně se mi podařilo narazit na neústupného zlatokopa a ne na obchodníka, kterých je mezi zdejších řidiči většina. Smlouvání ho nezajímá, moje argumenty neposlouchá, jen stále opakuje jako rozbitý gramofon svoji cenu. Nedá si říci, zvyšuje hlas a stáváme se středem pozornosti. Jeho hrubé chování kazí nádherné ráno. Nemám zájem o žádné nepříjemnosti, a zvláště zde ne. Po chvíli toho mám dost, dávám mu 50 šekelů a odcházím. Možná poděkování, ale spíše nadávky se ozývají za mými zády, když opouštím malé náměstí.
Celý text publikován na hedvabnastezka.cz
Malý kamenný oblouk zabořený v zemi s jedním oknem zakrytým ostnatým drátem a dírou po dveřích. „Latrun musíš vidět, je to neuvěřitelné místo spojené s naší historií“, přesvědčovala mě bez dalších informací a trošku tajemně kamarádka Rita. Jestli to má být těchto několik kamenů, tak si říkám, že jsem měl jít spíše na protější kopec do muzea těžké vojenské techniky a vidět pár tanků. Opatrně nakukuji otvorem, který býval dveřmi. Trám držící klenbu už není nejpevnější. Prach se pomalu zvedá, když se moje bota dotkne podlahy. Dlouho tu nikdo nebyl. Místnost o rozloze několik desítek metrů čtverečních se nesměle ukazuje ve světle několika oken či děr ve stropě. Neuvěřitelné.
Celý článek na hedvabnastezka.cz
