„Tyhle instituce tady otevírají od deseti hodin dopoledne,“ snaží se nabourat moji jistotu ohledně provozní doby Izraelského muzea v Jeruzalémě má spolupracovnice Rita. Za podpory oficiálních webových stránek, které udávají devět hodin, se nedám odradit a vyrážím na cestu za historií a poznáním.
Před velkolepou budovou stojí již několik autobusů a turisté čile procházejí hlavním vchodem. S pocitem sebeuspokojení vcházím do vstupní haly, kupuji lístek a mířím k turniketů. Několik příchozích zde stojí a čeká, okolo nich prochází školní výprava a míří přímo k archeologické sekci. Snažím se jít za nimi. „Ještě je zavřeno pane,“ se zdvořilým úsměvem mě upozorňuje postarší návštěvnice. Zmateně koukám na vzdalující se skupinku dětí. „Ale na webu je otevírací doba od devíti,“ snažím se bránit. „Nevím kdo to tam dal, ale tady se všude a vždy otevíralo v deset hodin,“ konkuruje mi paní. „Já jsem to četl taky a musím tu čekat,“ staví se na moji stranu turista s britským přízvukem. „Takhle to v Izraeli funguje skoro všude,“ dodává.

„Já vám říkám, že se tady vždy otevíralo v deset, já tady žiji, tak to musím vědět,“ již skoro křičí původně milá izraelská paní, „nevím kdo to na ten web dal, ale to je jedno.“ Ani já, ani můj nový společník se nechceme pouštět do argumentačního boje, raději pomalu vycouváme a posledních několik minut čekání strávíme v tichosti.

Celkem nemilá příhoda z muzea. Žádný velký konflikt, ale přesto zbytečná nepříjemnost. Bohužel v Izraeli se tyto časové přehmaty stávají. Oficiální stránky i celosvětově uznávaní průvodci udávají otvírací doby, vstupné a další informace, to ale ještě nezaručuje jejich platnost. Mnohdy ani Turistické informace nedokáží poskytnout správné údaje, protože i oni používají internet, či oficiální zdroje. V tomto případě, je nejlepší možnost se zeptat místních a nenechat se odradit od jejich informací ani webem či knižním průvodcem.

Občas tyto problémy souvisí s přechodem mezi letním a zimním časem. U informací nebývá napsáno, který čas se myslí. Izraelci se snaží tak moc vyjít vstříc turistům, že místo kýženého pořádku často vznikne ještě větší chaos. Ten zde není nijak neobvyklí a místní se v takovémto prostředí dokáží skvěle orientovat, ne tak již zmatený cestovatel.

K uzavření památky či parku může dojít i během provozu. Mnohdy z rozmarných, ale i odůvodnitelných příčin. „Přišel strážce parku a zakázal nám výstup na horu kvůli polednímu horku,“ popisuje nemilou příhodu dobrovolník Flo Bieringer z Německa. Upozornění na tuto eventualitu chybí, jak v průvodci tak i na stránkách parku Ein Gedi. Jelikož poslední vstup do parku je ve 14:00, může tato nepříjemnost znamenat návrat do Jeruzaléma a ztrátu jednoho dne, což je pro mnoho návštěvníků sedmina či osmin jejich vyhrazeného času pro Izrael.

Vyskytují se i problémy se zavírací dobou. Při návštěvě Chrámové hory se například vyháněči objevili již 45 minut před oficiálním uzavřením posvátného okrsku. Udávané časy někdy značí poslední vstup a jindy uzamčení bran parku. Strážci se sice někdy dají obměkči, ale mnohdy nikoho do parku nevpustí už dvě hodiny před jeho plánovaným uzavřením.

Drobná rada závěrem. I přes ověření informací od místních, je lepší naplánovat si návštěvu s hodinovým zpožděním oproti otvírací době. Podobně není dobré nechávat příjezd například do přírodní rezervace na poslední chvíli, může se stát, že vchod bude již uzavřen. Při plánování, pro případ informačních nesrovnalostí, je dobré si vždy vybrat ještě náhradní cíl.

Již v době psaní tohoto článku, dva dny po zmiňovaném incidentu, byly údaje na webu Izraelského muzea upraveny. Naše drobná hádka tedy přinesla i něco dobrého a užitečného.

Publikováno na blog.hedvabnastezka.cz