Monumentální pevnost Nimrod, tyčící se na svazích nejvyšší izraelské hory Hermon, kdysi střežila karavany směřující z Damašku do Jeruzaléma či dále do Egypta. Byla vybudována Saladinovým synovcem Al-Azi Uthmanen jako nárazník před postupujícími vojsky Šesté křížové výpravy. Své mohutné opevnění získala však až za vlády mameluckého sultána Bajbara.. Po skončení těchto krvavých válek ztratil hrad na důležitosti a v budoucnu byl využíván například jako vězení a nebo později jako kasárna Francouzské koloniální armády.

Nimrod je pro mnoho poutníků vstupním místem Izraelské národní stezky, která se vine od  izraelské hranice ze Sýrií až do přístavního města Elját. Celkem měří 950 kilometrů a  vede přes nejkrásnější přírodní parky tohoto blízkovýchodního státu.

Těsně po otevření hlavní  brány jsem se ocitl před liduprázdnou pevností. Vzduchem se nesla lehká mlha, která zahalovala vzdálenější části opevnění. “Dobrý den, mohu si tu nechat batoh,“ ptám se hlídače národního parku. „Bohužel, budete si ho muset vzít sebou,“ odpoví muž lámanou angličtinou s rozmrzelým úsměvem. Má cesta má trvat několik dní a proto sebou nesu stan, vodu a další nezbytnosti pro pobyt v přírodě (zde spíše v polopoušti) cca 20 kilogramů na zádech. Nejsem si jistý proč mi není umožněna tato malá služba, na teroristu nevypadám.

S krosnou na zádech pomalu šlapu ke vstupní bráně. Sice je teprve devět hodin ráno, ale teplota dávno překročila 30 ºC. Na parkovišti se objevují první auta s rozesmátými rodinami izraelských turistů. Rád bych si ruiny prohlédl ještě před tím, než všude budou mračna prohánějících se dětí. Nedaří se, skupinky lidí mě předbíhají a někteří se potutelně usmívají. V duchu přemýšlím nad věcmi v batohu, které tam nemusí být, je jich celkem hodně.

Konečně se mi podařilo dostat k prvnímu informačnímu panelu. Zmáčknu tlačítko s anglickou značkou a se zasněným pohledem do údolí naslouchám historii této velkolepé pevnosti. Snažím se představit křižácké armády, které se rozbily o zdi tohoto hradu, obránce a bitvy. Po několika minutách však dávnou historii vystřídá dějepis malinko mladšího data. Přibližně stejnou dobu kterou příjemný hlas v mikrofonu věnoval 200-letému vývoji pevnosti, nyní věnuje propagandě. Pár kilometrů směrem do údolí bylo zabito několik izraelský vojáků během Šestidenní války a onen hlas všem návštěvníkům připomíná, jak by na ně, stejně jako na stávající vojáky, měli být pyšní. První setkání s izraelskou propagandou, bohužel přijdou horší.

Poledne se pomalu blížilo a žár slunce je nesnesitelný. V rozžhavených zdech nebylo proto radno se zdržovat a raději jsem pokračoval ve své cestě. Pevnost Nimrod je úchvatný kousek historie umístěný na nádherném místě Golanských výšin. K jeho škodě však správci neodvádějí moc dobrou práci. Chybí popisky jednotlivých částí hradeb, místností či reliéfů. I po návštěvě hradu toho turista neví o moc více, než se dá nalézt v turistickém průvodci. Přesto všechno je to jedno z několika míst v Izraeli, které stojí za to vidět a hlavně zažít.